Jaké strategie mohou pedagogové zavést k prevenci nebo řešení problematického chování?
Strana 7: Volba
Volba, někdy označovaná jako výběr výuky, je proces, kterým učitel poskytuje strukturované možnosti, které usnadňují studentovi schopnost plnit instruktážní nebo behaviorální požadavky. Možnost volby lze využít k proaktivnímu snižování náročného chování, zejména u studentů, kteří se pravděpodobně zapojí do náročného chování, aby se vyhnuli nebo unikli nepreferovaným úkolům. Nabídka studentům možností výběru nepreferovaných úkolů nebo úkolů, které považují za náročné, jim dává větší kontrolu nad vlastním učením a podporuje samostatnost.
Výzkum ukazuje
- Začlenění možnosti volby výuky vede ke zlepšení zapojení studentů.
(Ennis, Lane a Flemming, 2021) - Možnost volby může být prospěšná pro studenty s postižením nebo jimi ohrožené, protože jim dává příležitost převzít kontrolu nad vlastním učením.
(Ramsey, Jolivette, Patterson a Kennedy, 2010)
Použití strategie
Aby pomohla pedagogům předcházet problematickému chování nebo ho řešit, níže uvedená tabulka popisuje kroky k implementaci rozhodovacího procesu a uvádí příklad.
Kroky | Popis | Příklad |
|
V situacích, kdy student důsledně nedodržuje instruktážní nebo behaviorální požadavky, zvažte, zda mu nechat možnost se rozhodnout. |
Učitelka si všimne, že někteří studenti si často povídají, místo aby pracovali na svých samostatných písemných úkolech. Rozhodne se využít metodu volby, aby studentům usnadnila dokončení úkolů. |
|
Existují dva běžné způsoby, jak studentům poskytnout výběr:
|
Učitel se rozhodne použít možnost v rámci aktivity. Když je čas začít pracovat na jejich testech, učitel jim nabídne dvě možnosti:
|
|
Abyste studenta nepřetížili, omezte počet dostupných možností (např. na dvě nebo tři). Možnosti volby mohou být poskytovány různými způsoby, například:
|
Učitel říká studentům: „Je čas začít pracovat na svých pracích. Pokud jste připraveni začít, můžete začít psát u svého stolu. Pokud byste chtěli společně vymýšlet nápady, najděte si partnera a diskutujte o nich tři minuty.“ |
|
Pochvalte studenta poté, co se rozhodne, a znovu po dokončení původního instruktážního nebo behaviorálního požadavku. |
Jakmile studenti začnou s brainstormingem, učitel řekne: „Mirabel a Jess, vymýšlíte skvělé nápady.“ Jakmile studenti začnou psát, učitel řekne: „Mirabel a Jess, děkuji vám, že jste dodržely časový limit a začaly psát.“ |
Kromě výše uvedených čtyř kroků mohou být při implementaci této praxe užitečné i tři níže uvedené akce.
- Explicitně učit a modelovat rozhodování.
- Dejte studentům příležitosti k procvičování si rozhodovacího procesu. V případě potřeby nabídněte podněty a poskytněte vedení.
- Některým studentům může trvat dlouho, než se rozhodují. Tomu se vyhněte tím, že jim na to čas vyhradíte.
Například než pedagog nabídne možnosti výběru, měl by:
- Naučte postup: Učitel by mohl říct: „Pro náš další projekt budete muset splnit tři úkoly: napsat referát, napsat poster a napsat projev. Přečtěte si požadavky pro každý z nich a poté si vyberte ten, se kterým chcete začít jako první. Jakmile si vyberete, prosím, rychle a tiše si připravte materiály potřebné k dokončení projektu.“
- Modelujte postup: Učitel by mohl říct: „Když jsem si přečetl požadavky, myslím, že projekt s plakátem je pro mě nejlepší volbou, jak začít. Teď, když jsem se rozhodl, vezmu si materiály potřebné pro můj projekt s plakátem v zadní části učebny, odnesu si je zpět ke stolu a začnu.“
- Ujistěte se, že vámi vybrané možnosti odpovídají věku a vývojové úrovni studenta. Student musí mít dovednosti potřebné k zapojení se do výukového nebo behaviorálního úkolu.
- Nabízejte pouze možnosti, které jsou pro vás přijatelné a nenaruší výuku ve třídě.
- Zvažte, jaké možnosti byste chtěli přidat v různých fázích výuky (např. modelování, řízená praxe, samostatná praxe). Zaměřte se na poskytování možností pro nepreferované úkoly nebo úkoly, které studenti považují za náročné.
Například v aktivitě na začátku hodiny by učitel mohl vypsat pět matematických příkladů a požádat každého studenta, aby si vybral tři, které by chtěl vyřešit. Nebo by učitel mohl nabídnout dvě náměty do deníku na začátek písemné aktivity a studenti si mohou vybrat ten, o kterém by chtěli psát.
Dejte studentům možnost poskytnout zpětnou vazbu k rozhodování. Někteří studenti mohou shledat, že rozhodování je obtížné, což pravděpodobně znamená, že potřebují více praxe nebo že je jim nabízeno příliš mnoho možností.
Pro vaši informaci
Je snadné si zaměnit výběr s nabídkou aktivit. Nabídka aktivit umožňuje studentům vybrat si úkol, který by chtěli splnit na základě svých preferencí nebo zájmů, zatímco výběr pomáhá studentům začít nebo se znovu zapojit do úkolu, kterému se brání.
V těchto rozhovorech Kathleen Lane a Johanna Staubitz podrobněji vysvětlují proces rozhodování.
Kathleen Lane, PhD, BCBA-D
Profesor, katedra speciální pedagogiky
prorektor pro výzkum
Univerzita v Kansasu
(čas: 3:19)
Johanna Staubitz, PhD, BCBA-D
Docent
Katedra speciální pedagogiky
Vanderbilt University
(čas: 3:01).
Přepis: Kathleen Lane, PhD, BCBA-D
Myslím, že někteří studenti ve škole, možná i spousta studentů ve škole, mají často pocit, že všechno jde přesně tak, jak má. Je to velmi didaktický zážitek. Přijdu a někdo s opravdu velkým stolem mi celý den říká, co mám dělat. A spousta studentů se chce bránit. Možná bych to normálně udělal, ale nechci to dělat, protože jste mi právě řekli, že musím. Takže nabídnout možnosti je způsob, jak získat dynamiku a pomoci studentům zapojit se do výuky tím, že jim dám možnost si vybrat. A to je vlastně opravdu důležité pro budování jejich sebeurčeného chování a pro motivaci. A když mluvím o volbě, volba není něco jako: „Hej, máš dnes chuť pracovat?“ Spíše je to něco jako: „Dnes musíme udělat tři úkoly.“ A poté, co si ověříte, zda rozumí, abyste se ujistili, že vědí, co mají dělat, si pak mohou vybrat, který z nich udělají jako první. Nebo to může být dítě, které vejde do třídy, má dvě náměty do deníku a můžou si vybrat jeden, na který budou psát. Nebo to může být závěrečná aktivita a na tabuli máte pět matematických příkladů a řeknete studentům: „Vyberte si libovolné tři, které chcete udělat.“ A pak necháte daného studenta vybrat si a co si vybere, to udělá. A někdy jsem viděl studenty, jak se snaží vybrat ve skupině, kde učitel řekne třídě, aby hlasovala o tom, který chcete udělat. Ale to není totéž jako volba výuky pro všechny, protože nevýhodou pokusu o to ve skupině je, že někteří studenti dostanou přístup k tomu, co chtějí dělat hned na začátku, a jiní studenti se budou muset řídit pravidlem většiny, takže si na výběr nemohou. Takže místo toho chcete zajistit, aby měl každý student možnost vybrat si cokoli, co je jeho první volbou. Takže musíme pečlivě promyslet, jak tyto možnosti prezentujeme. Například někteří studenti mohou mít obrovskou úzkost z testu a nevědí, co mají dělat. A tak jim můžete nabídnout možnost výběru, až přijde čas na test. „Chtěl bys udělat polovinu tohoto testu na papíře? Chtěl bys udělat druhou polovinu na počítači?“ Můžeme tedy do hodnotících situací zakomponovat i možnosti výběru. Opět je to jen způsob, jak dát studentům pocit autonomie a nezávislosti a dát jim vědět, že jejich rozhodnutí ovlivňují jejich den. Mohlo by to být: „Budeme probírat lekci o občanské válce a rád bych, abys vybral nějakou literární knihu. A můžeš si vybrat z kterékoli z těchto čtyř možností.“
Kromě toho můžete studentům často dovolit dělat více toho, co od nich očekáváte, pokud jim dáte na výběr, jak ukázat, co vědí. Můžete jim například nabídnout možnost volby mezi: „Chceš mi ukázat, co víš, pomocí videa? Chtěl bys místo toho napsat krátkou dvoustránkovou práci? Chtěl bys napsat instruktážní manuál?“
Takže ve zkratce, volba výuky je něco, co lze začlenit do celého dne. Může se to dělat v rámci úvodních aktivit během samostatného času. Může to být způsob, jak děti ukázat, co znají. Myšlenka je ale taková, že možnosti jsou prezentovány. Máte jasno v tom, jaké jsou tyto cíle, co se chcete od každé z těchto vybraných aktivit naučit. A když si student vybere, dostane příležitost zapojit se do toho, co si sám vybral.
Přepis: Johanna Staubitz, PhD, BCBA-D
Pokud bych měl jmenovat jednu věc, kterou by pedagog mohl udělat a která by měla největší dopad, bylo by to dát studentům více možností. Nabízení možností může omezit rušivé chování tím, že studentům umožní dělat věci způsobem, který v daném okamžiku nejvíce preferují, nebo alespoň dělat věci způsobem, který je relativně preferovaný oproti tomu, co byste jim jako učitel zadali, kdybyste jim na výběr nedali. A tím – dělat věc, která je relativně preferovaná – se studenti vyhýbají něčemu, co je na dané činnosti obtěžuje. K úniku od této věci není potřeba žádného náročného chování.
Některé příklady nabízejí možnosti ohledně modality úkolu. Možná necháte studenta vybrat si, zda si odpověď do deníku napíše ručně, nebo ji napíše na stroji. Můžete nabídnout možnosti ohledně samostatnosti aktivity. „Chcete pracovat sami, s partnerem nebo ve skupině?“ Nechte studenta, aby se podílel na rozhodování o tom, jak to bude fungovat. Pořadí může být také příležitostí k volbám. „V jakém pořadí chcete řešit tyto různé praktické aktivity, které jsme si naplánovali pro tento konkrétní vzdělávací cíl?“ Můžete také nabídnout možnosti ohledně samotné aktivity, za předpokladu, že všechny možnosti jsou v souladu s dovedností, kterou je třeba procvičovat. Student by si například mohl vybrat, zda použije počítačový program pro procvičování plynulosti oproti měření času plynulosti v tištěné podobě, nebo zda vyplní písemný kvíz oproti účasti ve hře Jeopardy, kde můžete stále vyhodnotit jeho zvládnutí dané dovednosti. A to úzce souvisí s další možností, kterou je volba v produktu. Jak chce student prokázat své zvládnutí obsahu? Pokud je vám jako učiteli jedno, proč nenechat studenta vybrat si, zda chce svou prezentaci prezentovat živě, nebo ji nahrát a poté ji ukázat ve třídě? Nebo možná místo prezentace napsat zprávu nebo vytvořit webové stránky, aby demonstrovali své znalosti. Poslední možností volby – i když jich je více – je volba tématu dané aktivity. Takže pokud student píše biografický projekt o americké revoluci, může si vybrat historickou postavu, o které bude psát. Můžete dokonce dát na výběr [smích], zda existuje volba. Někteří studenti by raději slyšeli pořadí nebo téma aktivity, nebo raději by jim bylo řečeno, jaký produkt mají odevzdat. Můžete se tedy zeptat: „Chcete, abych vám něco zadal, nebo si o tom chcete vybrat?“
Tímto způsobem mohou takové věci studentům umožnit uniknout něčemu, co je v souvislosti s aktivitou opravdu obtížné, a tomu by se jinak uchýlili k náročnému chování. Další výhodou nabízení možností je, že to studentům pomáhá rozvíjet některé důležité životní dovednosti, jako je identifikace jejich preferencí a jejich sdělování. Tyto dovednosti přispívají k rozvoji sebeurčení a jsou klíčovými dovednostmi pro sebeobhajobu. Nabízení možností je také způsob, jak se se studenty podělit o správu věcí veřejných, což posiluje vztah mezi učitelem a studentem. A silné vztahy nebo posílení těchto vztahů může mít kaskádovitě pozitivní dopady na chování v budoucnu. Takže pracujete s dlouhodobým horizontem. V konečném důsledku je začlenění možností do výuky poměrně nenáročný způsob, jak pracovat na několika cílech najednou: snížení chování udržovaného únikem, podpora sebeurčení a navázání spolupráce se studenty.
Podpora 2. úrovně
Ačkoli lze rozhodovat se jako strategie 1. úrovně, lze ji použít i jako podporu 2. úrovně pro studenty se střední úrovní externalizačního nebo internalizačního chování. Kroky jsou stejné jako při použití jako podpora 1. úrovně, ale pro 2. úroveň pedagog používá rozhodovat se s větší intenzitou (např. častěji). Aby pedagog zjistil, zda je strategie účinná, shromažďuje a analyzuje data pomocí následujících kroků:
- Identifikujte chování studentů které je třeba řešit (např. student se chová mimo úkol, aby se vyhnul psaní eseje) během vyučovací doby, ve které se toto chování obvykle vyskytuje (např. přírodní vědy, matematika).
- Shromážděte základní data na chování studentů po stanovený časový rámec (např. prvních 20 minut hodiny) během určené výukové doby. Shromážděte tato data během několika dnů (např. 3 až 5 dnů), abyste zjistili, jak často se toto chování vyskytuje nebo jak dlouho každá epizoda trvá.
- Zavést nebo zintenzivnit procesy volby a pokračovat ve sběru dat (např. stejná výuková doba, stejná doba) po dobu 3 až 5 dnů, aby se zjistilo, zda se chování studenta změnilo.
- Zhodnoťte vliv volby. Porovnejte implementační data s výchozími daty, abyste vyhodnotili, zda strategie měla požadovaný vliv na chování studenta.
![]() Abyste se ujistili, že tuto strategii používáte s přesností, stáhněte si tento kontrolní seznam pro implementaci rozhodnutí. Chcete-li si prohlédnout náš seznam základních dovedností IRIS pro rozhodování, klikněte na níže uvedený název. |