Jaké strategie mohou pedagogové zavést k prevenci nebo řešení problematického chování?

Přepis: Kathleen Lane, PhD, BCBA-D

Myslím, že někteří studenti ve škole, možná i spousta studentů ve škole, mají často pocit, že všechno jde přesně tak, jak má. Je to velmi didaktický zážitek. Přijdu a někdo s opravdu velkým stolem mi celý den říká, co mám dělat. A spousta studentů se chce bránit. Možná bych to normálně udělal, ale nechci to dělat, protože jste mi právě řekli, že musím. Takže nabídnout možnosti je způsob, jak získat dynamiku a pomoci studentům zapojit se do výuky tím, že jim dám možnost si vybrat. A to je vlastně opravdu důležité pro budování jejich sebeurčeného chování a pro motivaci. A když mluvím o volbě, volba není něco jako: „Hej, máš dnes chuť pracovat?“ Spíše je to něco jako: „Dnes musíme udělat tři úkoly.“ A poté, co si ověříte, zda rozumí, abyste se ujistili, že vědí, co mají dělat, si pak mohou vybrat, který z nich udělají jako první. Nebo to může být dítě, které vejde do třídy, má dvě náměty do deníku a můžou si vybrat jeden, na který budou psát. Nebo to může být závěrečná aktivita a na tabuli máte pět matematických příkladů a řeknete studentům: „Vyberte si libovolné tři, které chcete udělat.“ A pak necháte daného studenta vybrat si a co si vybere, to udělá. A někdy jsem viděl studenty, jak se snaží vybrat ve skupině, kde učitel řekne třídě, aby hlasovala o tom, který chcete udělat. Ale to není totéž jako volba výuky pro všechny, protože nevýhodou pokusu o to ve skupině je, že někteří studenti dostanou přístup k tomu, co chtějí dělat hned na začátku, a jiní studenti se budou muset řídit pravidlem většiny, takže si na výběr nemohou. Takže místo toho chcete zajistit, aby měl každý student možnost vybrat si cokoli, co je jeho první volbou. Takže musíme pečlivě promyslet, jak tyto možnosti prezentujeme. Například někteří studenti mohou mít obrovskou úzkost z testu a nevědí, co mají dělat. A tak jim můžete nabídnout možnost výběru, až přijde čas na test. „Chtěl bys udělat polovinu tohoto testu na papíře? Chtěl bys udělat druhou polovinu na počítači?“ Můžeme tedy do hodnotících situací zakomponovat i možnosti výběru. Opět je to jen způsob, jak dát studentům pocit autonomie a nezávislosti a dát jim vědět, že jejich rozhodnutí ovlivňují jejich den. Mohlo by to být: „Budeme probírat lekci o občanské válce a rád bych, abys vybral nějakou literární knihu. A můžeš si vybrat z kterékoli z těchto čtyř možností.“

Kromě toho můžete studentům často dovolit dělat více toho, co od nich očekáváte, pokud jim dáte na výběr, jak ukázat, co vědí. Můžete jim například nabídnout možnost volby mezi: „Chceš mi ukázat, co víš, pomocí videa? Chtěl bys místo toho napsat krátkou dvoustránkovou práci? Chtěl bys napsat instruktážní manuál?“

Takže ve zkratce, volba výuky je něco, co lze začlenit do celého dne. Může se to dělat v rámci úvodních aktivit během samostatného času. Může to být způsob, jak děti ukázat, co znají. Myšlenka je ale taková, že možnosti jsou prezentovány. Máte jasno v tom, jaké jsou tyto cíle, co se chcete od každé z těchto vybraných aktivit naučit. A když si student vybere, dostane příležitost zapojit se do toho, co si sám vybral.

Přepis: Johanna Staubitz, PhD, BCBA-D

Pokud bych měl jmenovat jednu věc, kterou by pedagog mohl udělat a která by měla největší dopad, bylo by to dát studentům více možností. Nabízení možností může omezit rušivé chování tím, že studentům umožní dělat věci způsobem, který v daném okamžiku nejvíce preferují, nebo alespoň dělat věci způsobem, který je relativně preferovaný oproti tomu, co byste jim jako učitel zadali, kdybyste jim na výběr nedali. A tím – dělat věc, která je relativně preferovaná – se studenti vyhýbají něčemu, co je na dané činnosti obtěžuje. K úniku od této věci není potřeba žádného náročného chování.

Některé příklady nabízejí možnosti ohledně modality úkolu. Možná necháte studenta vybrat si, zda si odpověď do deníku napíše ručně, nebo ji napíše na stroji. Můžete nabídnout možnosti ohledně samostatnosti aktivity. „Chcete pracovat sami, s partnerem nebo ve skupině?“ Nechte studenta, aby se podílel na rozhodování o tom, jak to bude fungovat. Pořadí může být také příležitostí k volbám. „V jakém pořadí chcete řešit tyto různé praktické aktivity, které jsme si naplánovali pro tento konkrétní vzdělávací cíl?“ Můžete také nabídnout možnosti ohledně samotné aktivity, za předpokladu, že všechny možnosti jsou v souladu s dovedností, kterou je třeba procvičovat. Student by si například mohl vybrat, zda použije počítačový program pro procvičování plynulosti oproti měření času plynulosti v tištěné podobě, nebo zda vyplní písemný kvíz oproti účasti ve hře Jeopardy, kde můžete stále vyhodnotit jeho zvládnutí dané dovednosti. A to úzce souvisí s další možností, kterou je volba v produktu. Jak chce student prokázat své zvládnutí obsahu? Pokud je vám jako učiteli jedno, proč nenechat studenta vybrat si, zda chce svou prezentaci prezentovat živě, nebo ji nahrát a poté ji ukázat ve třídě? Nebo možná místo prezentace napsat zprávu nebo vytvořit webové stránky, aby demonstrovali své znalosti. Poslední možností volby – i když jich je více – je volba tématu dané aktivity. Takže pokud student píše biografický projekt o americké revoluci, může si vybrat historickou postavu, o které bude psát. Můžete dokonce dát na výběr [smích], zda existuje volba. Někteří studenti by raději slyšeli pořadí nebo téma aktivity, nebo raději by jim bylo řečeno, jaký produkt mají odevzdat. Můžete se tedy zeptat: „Chcete, abych vám něco zadal, nebo si o tom chcete vybrat?“

Tímto způsobem mohou takové věci studentům umožnit uniknout něčemu, co je v souvislosti s aktivitou opravdu obtížné, a tomu by se jinak uchýlili k náročnému chování. Další výhodou nabízení možností je, že to studentům pomáhá rozvíjet některé důležité životní dovednosti, jako je identifikace jejich preferencí a jejich sdělování. Tyto dovednosti přispívají k rozvoji sebeurčení a jsou klíčovými dovednostmi pro sebeobhajobu. Nabízení možností je také způsob, jak se se studenty podělit o správu věcí veřejných, což posiluje vztah mezi učitelem a studentem. A silné vztahy nebo posílení těchto vztahů může mít kaskádovitě pozitivní dopady na chování v budoucnu. Takže pracujete s dlouhodobým horizontem. V konečném důsledku je začlenění možností do výuky poměrně nenáročný způsob, jak pracovat na několika cílech najednou: snížení chování udržovaného únikem, podpora sebeurčení a navázání spolupráce se studenty.